Tak už jsem canisterapeutka
Tak jsem se svoji Helčou složila canisterapeutické zkoušky.
Všichni tři jsme od pátku 14.9. do neděle 16.9. byli na školení canisterapie v kempu Borová u Poličky. Je tam krásné prostředí a sešlo se hodně lidí i hodně různých pejsků. Jedno měli všichni společné, lásku k lidem a ochotu jim pomáhat. Někteří tam byli již několikrát a jen my a ještě asi 16 dalších jsme tam byli poprvé. Celkem nás tam bylo asi 50 lidí a 55 pejsků.
Přijeli jsme tam už v pátek, ubytovali jsme se v chatičce a mně pan správce dokonce dovolil spát na posteli, jen mi museli dát moji deku. Potom jsme vyrazili na procházku po okolí. Hned u kempu byl les a tak jsem běhala a zkoumala nové prostředí. Láďa s Helčou šli pěkně spořádaně po cestě. Zpátky jsme přišli už za tmy nebylo vidět ani na krok a že to byla tma tmoucí, Tedy neviděli páníčci, já viděla docela dobře a tak jsem běžela vpředu, abych je vedla. Ještě že jsem tak pěkně světlá jako světluška..
V sobotu už začal výcvik. Nejdřív jsme cvičili venku, bylo to jako u nás na cvičáku, takže pro mně nic nového. Všechno jsme zvládla a snad jsem paničce ostudu nedělala. Bylo znát, že tam jsou samí hodní pejsci, nebylo žádné pošťuchování ani vrčení. Když jsme se protáhli a bylo to potřeba, od rána byla zima, občas dokonce poprchávalo, tak jsme šli do učebny. Tady se to týkalo především paničky, promítaly se ukázky z činnosti canisterapeutických pejsků ze všech regionů, které patří do CANTESu. Prý to bylo zajímavé, ale já jsem klidně spala pod stolem a nic mě nerušilo. Pak se šlo zase ven a opět dovnitř. Prostě se to takhle celý den střídalo. K večeru jsme zase vyrazili na delší procházku do okolí a zase jsme se vrátili za tmy tmoucí. Dobře se nám všem spalo.
A byla tady neděle a tedy zkoušky. Nejdřív jsme se seznámili s rozhodčími jednotlivých částí a pak to začalo. My jsme šly nejdřív na poslušnost. Tady jsem se moc nepředvedla. Udělala jsem sice všechno co mi řekli, sedni, lehni, vstaň, chůze u nohy a tak podobně, ale s pečlivostí předvedení jsem to nepřehnala a tak jsme dostaly jen 7 bodů. Pak mě to docela mrzelo, vždyť já to umím, ale nějak se mi nechtělo. Dalších 8 bodů jsem dostala za aport, tady jsem to já zvládla velmi dobře, ale pokazila mi to panička, která mě poslala pro aportek bez vyzvání rozhodčí. Teď to zase mrzelo ji. Další disciplína byla u rozhodčí, která mi odepnula vodítko a sundala a zase nandala obojek. Co to mělo znamenat nevím, tohle přece nic není, jen se v klidu postojí a je to hned. Když mi přidělávají obojek doma, tak vím, že se půjde ven, ale proč mi to dělali tady, když už jsem byla venku, tak to tedy opravdu nevím. No byla jsem dobrá a tak máme 10 bodů. Potom jsme se šli s Helčou projít a potkaly jsme paní na vozíčku, ta byla panečku hodná, dostala jsem piškotek a dokonce jsem jí mohla vylézt na klín. No to jen skoro, protože jsem přeci jen dost velká. Pak jsem zjistila, že to taky byla zkouška, asi jak mi ta paní dává piškotky, ty mám ráda, beru si je ochotně a tak bylo dalších 10 bodů našich. U další rozhodčí se mi už tolik nelíbilo, tahala mě za uši, za kožich a za ocásek, no nevadilo mi to, ale taky se mi to tolik nelíbilo, ještě že mi potom taky dala piškotky. Abych si vynahradila to ne zrovna příjemné tahání, tak jsem si je brala dost rychle. To se zase moc nelíbilo jí a tak jsem dostala jen 9 bodů. To nevadí, stejně máme dost.Potom mě rozhodčí začala objímat a chytala mě za hlavu, prostě se se mnou krásně mazlila. To bylo fajn a tak jsem jí za to dala pusinku. He, he, pěkně mokrou. A tak asi za to mi dala 10 bodů. A zase jsme šly s Helčou na procházku. Najednou blízko něco bouchlo, to vám byla rána, ale mně to nevadilo, klidně jsem šla dál, protože mi nevadí ani hromy a blesky a na Silvestra rachejtle. A to bylo dobře, protože máme dalších 10 bodů. Došli jsme až ke skupince lidí, kteří na sebe křičeli a hádali se, no bylo to pěkně hlasité. Nevšímala jsem si jich, co je mi po tom , že se někdo hádá a křičí. Asi jsme to udělala dobře, protože jsme dostaly zase 10 bodů. Pak mi piškotek dávala sama pani rozhodčí, ale byla nějak nerozhodná, nejdřív mi ho nabízela, pak s ním ucukla a zase mi ho nabízela. Copak tohle se dělá? Tak když mi ho nabízela, tak jsem si ho pěkně rychle vzala, ale pr, to prý je jen za 9 bodů. To ale není fér nabízet a pak cuknout., takže mě těch 9 bodů ani nevadí. A Helča taky nic neříkala, asi ji to taky nevadí. Při další procházce jsme potkaly děti a nějakou paní s holí, začala mě s ní pošťuchovat, ale nebolelo to a tak jsem si jí nevšímala. Asi taky dobře, dalších 10 bodů. Potom jsem šla na procházku s jednou holčičkou. Panička šla s námi taky, ale ani nemusela, byla jsem hodná. Holčičky mám ráda, to bylo jako na chatě, když přijede Natálka, s ní taky chodím na procházku a poslouchám ji. Proto jsme zase dostaly 10 bodů.. Šly jsme dál a najednou kolem nás utíkala jiná holčička a upadla, jen doufám, že si moc nenatloukla, protože jsem se nešla ani podívat, co kdyby se mě lekla a bolelo by ji to ještě víc. Rozhodčí říkala, že to bylo dobře, že nesmím nikoho polekat a tak jsem dostala zase 10 bodů. A byla ještě větší legrace, holčička mě podlézala a pak mě taky chtěla překročit, na to ale měla krátké nožičky a tak jsem si pěkně lehla, aby se jí šlo líp.Tohle znám, když je u nás Klárka s Andýskem, to je takový malý bíglík, tak děláme něco podobného, podlézá mě, přeskakuje a děláme to i několikrát za sebou. Ještě mě taky překračoval děda Láďa, a to vím, že se nesmím ani hnout, protože má bolavé nohy, špatně je zvedá, a tak jsem držela. Chce to jen klid a nebát se, že na vás někdo šlápne, a já se nebojím a klidná jsem taky. Takže těch 10 bodů jsem dostala naprosto právem. Najednou se kolem mně objevilo několik lidí, byly tam děti, ale i dospěláci a všichni měli piškotky. To byla dobrota. A tak když mě panička volala, tak se mi moc nechtělo, ale co se dalo dělat, přeci vím co se sluší a patří, vím, že musím poslechnout a tak jsem přeci jen šla. Pani rozhodčí pak říkala, že to je jen za 9 bodů, že jsem neběžela hned, ale copak to jde, odběhnout od takových dobrot? Nakonec jsme všichni šli na silnici. Tady se všichni dívali, jak nám to půjde, když kolem budou jezdit auta, běhat lidi a chodit jiní pejskové. Prostě to bylo jak když chodíme s našima po městě. Nic nového pod sluncem a tak jsme dostaly už posledních 10 bodů. Pak se šlo zpátky do kempu, tam už se jen počítalo a počítalo a tiskly se certifikáty. Všichni pejskové byli dobří, všichni to zvládli a já jsem ze 150 možných bodů získala 142 a byla jsem druhá nejlepší. Sláva. Radost měli oba moji páníčkové i já. Taky jsem dostala ňamku. Heč.
Panička dostala certifikát psovoda canisterapeutického psa a já mám certifikát pro postižené dospělé, seniory, dětské domovy a zvláštní školy (PDSDDZŠ). Tam všude můžeme jít a snažit se zpříjemnit jim život.
Náhledy fotografií ze složky Už jsem velká