Kamarádka Zdena
15. 10. 2006
Kamarádka Zdena mě zná od malička, už když si mě přivezli moji páníčkové, tak se se mnou zkamarádila i když se jinak psů moc bojí. Teď vám budu povídat co o mně napsala.
Ví, že jsem se narodila jedné psí mamince labradorce v Holicích. Bylo nás 11 miminek, holky i kluci. Když jsme trochu povyrostli a nepotřebovali jsme už mlíčko od naší psí mamči, přijeli si pro nás různí lidé.
Já jsem ani nevěděla kam jedu, tím autem to ale bylo něco, moc se mi to líbilo. Trošku jsem se bála, ale pak jsem hned usnula a spinkla jsem skoro celou cestu. Moji " psí lidé" Helča a Ládík jsou teď pro mně vším, jsou moje nejmilejší smečka. Vypiplali mě, Hela v noci vstávala, dávala mi papání a já jí za to čůrala kde se mi chtělo. Fakt to se mnou neměla lehké. Ale já se rychle učím a tak jsem se polepšila a dělám teď vše tak jak se má. Já jsem jejich holčička, jó a taky princeznička i když teď jsem vlastně už velká holka.
Chodíme společně na cvičák, tam je fajn, mám tam plno kamarádů. Cvičíme, děláme psí přehlídky, heč a v oblečku jsem taky moc krásná, já jsem totiž skoro jako "blondýnka".
Hrozně ráda aportuji do vody, plavu jako rybka nebo delfín? Také se ráda vyválím v té největší kaluži a v bahně no, to pak nejsem blonďatá, ale jako čunče a když přijdu domu, tak mě musí vykoupat.
Moje panička a páníček se mnou jezdí k moři, no to je vody a teplíčka. Chodíme na pláž pro pejsky a co jich tam je, tam si pokecám i v cizím jazyce. Mám tam kamarády až z Německa a každý rok se ve stejnou dobu setkáváme. Na příští sezonu si musím pořídit už zase nové plavky a nové hračky do vody.
Miluji procházky v lese. Tam si najdu ten nejdelší klacek, vlastně strom co je na zemi a všichni pak mají modřiny, protože já "jdu" a oni zřejmě nevědí, že se mají uhnout.
Moc ráda papkám, ale všechno. Vyběhnu z naší chaty ven, nasbírám si švestky, jablka, jahody, rybíz i kukuřici - pěkně slaďoučkou, to u souseda co ji měl připravenou pro ryby, ta si byla, mňam.
Mám plno hraček, ale nejraději hryžu polínka na topení, to si pak nemusím čistit zuby. Ale nesmím to dělat v obýváku, to se pak panička zlobí, že musí sbírat třísky a vysávat,
Mám ráda děti a vlastně všechny lidi. Asi proto budu chodit do školy a učit se na psa terapeuta. Chci pomáhat všem lidem, kteří to potřebují a udělat jim radost, protože to je poslání nás labradorů.
Ví, že jsem se narodila jedné psí mamince labradorce v Holicích. Bylo nás 11 miminek, holky i kluci. Když jsme trochu povyrostli a nepotřebovali jsme už mlíčko od naší psí mamči, přijeli si pro nás různí lidé.
Já jsem ani nevěděla kam jedu, tím autem to ale bylo něco, moc se mi to líbilo. Trošku jsem se bála, ale pak jsem hned usnula a spinkla jsem skoro celou cestu. Moji " psí lidé" Helča a Ládík jsou teď pro mně vším, jsou moje nejmilejší smečka. Vypiplali mě, Hela v noci vstávala, dávala mi papání a já jí za to čůrala kde se mi chtělo. Fakt to se mnou neměla lehké. Ale já se rychle učím a tak jsem se polepšila a dělám teď vše tak jak se má. Já jsem jejich holčička, jó a taky princeznička i když teď jsem vlastně už velká holka.
Chodíme společně na cvičák, tam je fajn, mám tam plno kamarádů. Cvičíme, děláme psí přehlídky, heč a v oblečku jsem taky moc krásná, já jsem totiž skoro jako "blondýnka".
Hrozně ráda aportuji do vody, plavu jako rybka nebo delfín? Také se ráda vyválím v té největší kaluži a v bahně no, to pak nejsem blonďatá, ale jako čunče a když přijdu domu, tak mě musí vykoupat.
Moje panička a páníček se mnou jezdí k moři, no to je vody a teplíčka. Chodíme na pláž pro pejsky a co jich tam je, tam si pokecám i v cizím jazyce. Mám tam kamarády až z Německa a každý rok se ve stejnou dobu setkáváme. Na příští sezonu si musím pořídit už zase nové plavky a nové hračky do vody.
Miluji procházky v lese. Tam si najdu ten nejdelší klacek, vlastně strom co je na zemi a všichni pak mají modřiny, protože já "jdu" a oni zřejmě nevědí, že se mají uhnout.
Moc ráda papkám, ale všechno. Vyběhnu z naší chaty ven, nasbírám si švestky, jablka, jahody, rybíz i kukuřici - pěkně slaďoučkou, to u souseda co ji měl připravenou pro ryby, ta si byla, mňam.
Mám plno hraček, ale nejraději hryžu polínka na topení, to si pak nemusím čistit zuby. Ale nesmím to dělat v obýváku, to se pak panička zlobí, že musí sbírat třísky a vysávat,
Mám ráda děti a vlastně všechny lidi. Asi proto budu chodit do školy a učit se na psa terapeuta. Chci pomáhat všem lidem, kteří to potřebují a udělat jim radost, protože to je poslání nás labradorů.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahojda! Moc pěkný článek, Helčo, jak to vypadá s tou canisterapií??? Už to máte nějak domluvené?
Klárka + Andy
pěkný
(Andy, 16. 10. 2006 15:36)